Terakotová armáda / Karlovy Vary
- Podrobnosti
- Kategorie: Aktuálně
- Zveřejněno: 9. únor 2017
Dílo pod ochranou Unesco ve městě usilujícím o vstup do Unesco
Od 20.12. 2016 do 31.3. 2017 obývají část hotelu Thermal v Karlových Varech výjimeční a velmi neobyčejní hosté. Přicestovali zdaleka. A to jak po ose vzdálenosti, tak po ose času. Hostů je několik desítek a přicestovali z Číny, z 3. století před naším letopočtem. Je to terakotová skupina z družiny cca osmi tisíc čínských vojáků císaře Čchin Š-chuang-Ti. Byli objeveni v roce 1974 při kopání studní v místě dosud neodkryté hrobky zakladatele dynastie Čchin a sjednotitele Číny. Objekt hrobky se rozkládá na 52 km2 velké ploše se zástupy 8000 vojáků, koňských spřežení, řadou koní a množstvím výzbroje. Vojáci tiše stojí. Rozdílné výrazy jejich tváří přecházejí od klidného strnutí po bojovný až rozzuřený výraz před výpadem v boji. Vojáci mají různé hodnosti a postavení a jsou mezi nimi i vysoce postavení úředníci a dokonce baviči. Hliněná armáda stojí a ochraňuje svého císaře na věčnosti. Není věru jednoduché s někým takovým se potkat a ve Varech tuto jedinečnou možnost teď máme. A co taková návštěva přináší nám? Kromě nevšedního zážitku cítím silnou paralelu s naším městem. Jedna z nejvýraznější kulturních památek Unesco na čas obývá objekt, u kterého v současné době není jisté, má-li být národní kulturní památkou, ve městě, které má ambice vstoupit do Unesco. Pokud mi tato souvislost proběhne hlavou, okamžitě se mi rojí v mysli zástupy otázek. Začnu je vytahovat jak papírky z klobouku...samozřejmě rychleji, než tomu bylo při „karlovarské losovačce“. K těm nejzásadnějším.
1) Má být hotel Thermal prohlášen za národní kulturní památku?
2) Je v současné podobě historický výraz města Karlovy Vary schopen obstát a projít vstupem do Unesco?
Po první otázce myslím hlavně na to, jak Karlovy Vary vypadali v době jejich „zlatého věku“. Bylo tu cca o 100 historických staveb více. Stál tu například Blanenský pavilon, Mattoniho villa, litinová vřídelní kolonáda, Císařské lázně byly lázněmi a sjížděli se do nich hosté z celého světa – třeba i přímým vlakovým spojením z Vídně na původní horní nádraží. Město mělo jedinečnou atmosféru a ne náhodou se honosilo přízviskem jednoho z nejkrásnějších měst na světě. A jak je tomu dnes? Pod chrámem sv. Máří Magdalény přistálo kosmické těleso. Několik domů jemu na počest vyrostlo mezi starou spořitelnou a kostelem. Císařské lázně chátrají a prohání je jimi leda meluzína a nebo vzletné návrhy architektů na jejich přestavbu v duchu halucinace a pomatení smyslů. Pod hotelem Imperial krásné panorama centra města lemuje hladová zeď garáží a bytů, které obývají pavouci. Tvůrčího ducha a nezkrotnou fantazii autorů předvádějí i objekty za Máří Magdalénou, bangladéžská antika za dřevěnou kolonádou s kašnou siamských dvojčat, přílepek hotelu Central, městký mobiliář z výstavy „letem světem“ a když tím letem centrum proletíme, zastavíme se o věž hotelu Thermal, který přistál ve stejném duchu jako výsadek vřídelní kolonády a zatlačil do země několik krásných budov včetně oné Mattoniho villy. Budova dle návrhu manželů Machoninových. Slyšel jsem o ní, že původní výběrové řízení nevyhrála a přeskočila vítězný návrh terasového monstra na kopci díky symbolické návštěvě Le Corbusiera v závěsu pana Machonina a paní Machoninové. Jak paradoxní spojení. Manželé tvořící povětšinou v duchu brutalismu a Le Corbusier. Když právě brutalisté v roce 1954 na IX. Kongresu CIAM vytvořili buřičskou skupinu, kterou revoltovali „staré architekty“ včele s Le Corbusierem a Waltrem Gropiem. Občas paradox prospěje účelu. Tak tu stojí budouva, která vahrála i cenou o 70mil nižší než původně vítězná. Co naplat, že nakonec stála o 200mil více. Dnes se na ní jezdí dívat mladí architekti, nebo chcete-li současní architekti, a obdivují jedinečnost v neomalenosti a brutalitě. Volají sláva, protože něco tak drzého by už nikdy vzniknout nemohlo. Svým způsobem mají pravdu, ale neznamená to přece, že budeme z těchto důvodů ve finále budovu chránit a přivedeme ji do společnosti národního divadla, císařských lázní, chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, vily Tunenghat a dalších. Každý má svůj význam a nic není jen tak náhodou, ale jak nikdy Louis de Funés nehrál Hamleta, Jarek Nohavica nezpívá v La Scale árie Wágnera, neměl by být hotel Thermal kulturní památkou. Neubírám mu jeho dnešní význam, ale ten nedělá z horníka Michelangela.
S druhou otázkou souvisí vše, co jsem uvedl výše. Podívejme se na jedinečný příklad významného představitele kulturního dědictví Unesco na výstavě v hotelu Thermal a porovnejme její význam s dnešním výrazem historického centra Karlových Var. Jsem patriot, město Karlovy Vary je mým domovem a tím více mne trápí skutečnost. A v jakém duchu by se nesla budoucnost města, kdyby primátoři, radní a zastupitelé dále „tvořili“. Terminál k Městské tržnici, rekonstrukce současné vřídelní kulišárny a výběrové řízení na nový pomník současné architektury. Ta naštěstí nemá žádný vyhraněný styl, tak možné bude cokoli. A tak pejsek s kočičkou vařili a z dříve krásného a navštěvovaného lázeňského města bude jen břichabol. Všude po světě vrací původní tvář významným místům, chrání a rekonstruují historické skvosty, obnovují ty zničené, vytvářejí místa s historickým výrazem a taková posléze Unesco chrání jako naše světové kulturní dědictví. A jak je tomu ve Varech?
autor: Ing. Václav Benedikt 9.2. 2017
obrazový doprovod: soukromý archiv