kulturní památky - možné znásilnit i bořit
- Podrobnosti
- Kategorie: Aktuálně
- Zveřejněno: 8. září 2017
Aneb co s kulturní památkou, když chátrá a potřebuje opravit.
"Baťův palác v Mariánských lázních již není památkou."
"Po unikátním paláci baťa zbyla jen díra."
"Místo po Baťovi nezůstane prázdné."
"Karlovarskou školu ohrožují praskliny."
"Budova Keramické školy se hroutí."
"Kraj poslal na ministerstvo školství žádost o zrušení prohlášení budovy keramické školy za kulturní památku"
"A co bude dál???"
V Karlovarském kraji se šíří zvláštní postup při nakládání s nemovitými kulturními památkami. Kulturní památka potřebuje opravit? Kulturní památka chátrá, nebo je současně bez využití? Oprava bude jistě drahá a prostředky jsou omezené. Máme mnoho silnic a poté mnoho silnic nám chybí. Lavičkám se kývají nožičky a dlažba se vyklá. Opravě se dá lehce vyhnout, finanční prostředky ušetřit a ještě vydělat. Nemovitou kulturní památku zbavíme její ochrany, zbouráme ji po pláštíkem ochrany našich obyvatel a úspory veřejných prostředků. A ejhle, máme volný pozemek na velmi zajímavém místě. Ten můžeme zobchodovat v zájmu vyšších cílů pro občany města, či výhodně zbudovat objekt nový. Ten jistě vystihne lépe aktuální potřeby obyvatel. Město skvétá a navíc získáváme finance pro nové počiny, kterými mohou být integrovaný dopravní terminál ve Varšavské ulici, nové dolní nádraží, výstavba U Solivárny apod.
V lokálním karlovarském e- Deníku byla zveřejněna dne 30.7.2017 informace o tom, že se vážně zvažuje demolice budovy Střední keramické školy v Rybářích ( dále jen Škola ) a to z důvodů narušení její statiky . V článku se cituje krajský radní p. Bradáč , který uvádí , že pro toto řešení hovoří.... selský rozum . Pakliže by se vlastník Školy opravdu řídil selským rozumem, pak by ani na minutu neváhal neprodleně začít s opravou Školy, které by zajistily její zachování a další životnost. Jedná se totiž o výjimečnou budovy ve stylu architektonické moderny z 20.let minulého století od německy mluvícího architekta Hermanna Schutta z Teplic , která byla pro své architektonické hodnoty prohlášena kulturní památkou. Ve čtvrti Rybáře, které jsou od roku 1939 součástí Karlových Varů se nenachází mnoho kvalitních staveb a dá se říci , že tato Škola mezi nimi výrazně vyniká . A právě tato škola by se měla zbořit, neboť se na její monolitické konstrukci projevily stavební závady, jejichž oprava by dle pana radního měla stát těžko uvěřitelných 360 mil. Kč, zatímco nová výstavba Školy by prý stála jenom polovinu. I když se nejedná o žádné relevantní výpočty ( jde pouze o předběžné odhady , které proto nemohou sloužit jako jediné východisko pro rozhodování o zničení památky) , je s těmito částkami nezodpovědně argumentováno .
Dovolil bych se v této souvislosti s vámi podělit o svou osobní zkušeností architekta s opravami nosných konstrukcí ranných monolitů v karlovarských objektech Zámeckých lázní , hotelu Atlantic , obchodním domě Baťa a bytového domu Vítězná 19. Scénář byl vždy stejný. Nejprve aktivistický statik provedl podle nových norem jakési výpočty, na základě kterých došel k nezpochybnitelnému závěru , že by se, jak právě vypočetl, objekt měl již dávno měl zřítit a navrhl proto jeho neprodlenou demolici, která by jeho výpočet ospravedlnila. Nepřipustil si vůbec myšlenku , že jeho úkolem je objekt zachránit a že se objekt zachránit dá. Jeho "doporučení" nebyla proto nikdy vyslyšena. Následně byly v týmu složeného z architekta , projektanta , zhotovitele sanačních prací a jeho statika společně hledány technické způsoby sanace narušených konstrukcí. Prvotní návrhy drahých technologií byly postupně metodou selského rozumu nahrazeny technikami levnějšími; popřípadě se prokázalo , že jejich realizace ani není nutná či není nutná v původně odhadovaném rozsahu. Záchrana všech shora uvedených objektů na základě zvoleného postupu byla provedena za přijatelné prostředky a tyto objekty slouží doposud, třebaže neobstály před tehdejšími normami a výpočty . Osobně jako autor těchto projektů z toho mám dodnes velmi dobrý pocit a nelituji , že jsem se nezalekl výhružek na téma trestného činu obecného ohrožení a neustoupil tlaku reprezentantů demoličního šílenství, které bylo pouze výsledkem neschopností aktivistických statiků objektivně posoudit neobvyklé konstrukční prvky, které si nedokázali zaškatulkovat do svých počítačových programů, jako například ultratenké ( 70mm) rovné betonové klenby , subtilní vysoké pilíře, tenká stropní žebra používaná namísto průvlaků, neobvykle nízký stupeň vyztužení betonových konstrukcí atd. Ruku v ruce s tím šla jejich neschopnost a nechuť navrhnout levný a účinný způsob sanace poškozených konstrukcí.
Nikoho normálního rovněž nenapadne, aby navrhnul neprodlenou demolici kostela sv.Máří Magdalény, přestože má dlouhodobě narušené základy a prasklou klenbu. Každý ví , že běžně se již úspěšně opravují hrázděné dřevěné konstrukce napadené dřevomorkou, které se dříve likvidovaly buldozerem. Jedná -li se však o poruchy cihelno betonové stavby Školy z 20. let minulého století od jakéhosi neznámého sudetského Němce , tak se již od počátku účelově připravuje její demolice. Je to stejné, jako kdyby vám chirurg Cvach kvůli odřenině chtěl amputovat končetinu a doporučoval vám jako její rovnocennou náhradu nevzhlednou protézu .
Jako hlavní podpůrný argument pro demolici se uvádí astronomický náklad na opravu Školy ( třebaže není podložen ) v částkách několika set miliónů korun, který by měl být hrazen z veřejných prostředků. Pokud by ale Škola patřila radnímu Bradáčovi a musel by náklady na opravu hradit ze své kapsy, zajisté by se postaral, aby ho její oprava nestála více jak 60 mil. Kč. Tento krajský radní, namísto aby o svěřenou památku pečoval, jak mu to ukládá zákon č. 20/1987 Sb, čile shání posudky pro sejmutí její památkové ochrany, aby se z této povinnosti vyvlékl a zároveň nahání politické body , kolik demolicí Školy ušetří Karlovarskému kraji peněz . Zato o připravované ztrátě kulturní hodnoty, která spočívá nejen v architektonických kvalitách budovy ale i ve skutečnosti , že ve Škole studovalo a vyučovalo velké množství uměleckých osobností , pan radní pochopitelně mlčí .
Ne všechny hodnotné objekty však měly takové štěstí, že se je podařilo zachránit. Jejich příklady uvedeme v příštím článku.
Autoři: Ing. arch. Alexander Mikoláš, Ing. Václav Benedikt
Obrazový doprovod: Soukromý archiv