Historie mizí - nalákáme konzumem a vůní novoty?

Podrobnosti

Kategorie: Aktuálně

Zveřejněno: 26. září 2017

Aneb co nabídneme vstříc cestovnímu ruchu, když historii střídá konzum.

Město Karlovy Vary je unikátním lázeňským městem. Toto unikum je symbiózou mnoha faktorů od jeho umístění, geomorfologie, přírodních darů s energetickými hodnotami, přes historický otisk dob jeho největší slávy a světového věhlasu. Vše, čím je zde utvářen prostor a jeho širší vazby, je tváří a duchem místa. Je to to "něco", co láká turisty a proč tu lidé chtějí žít. Ke krajině a jejím darům se snad již vracíme s úctou a snažíme se ji chránit, protože cítíme, že bez ní není života. Mluvíme o ekologii, ochraně krajiny, přírody, fauny a flóry, a to i v realitě, kde stále organismus země těžce vstřebává naši činnost. Bez zabíhání do dalších detailů nutnosti udržení symbiózy mezi vším přírodním a námi lidmi přecházíme k "darům", které jsme si vytvořili sami a to k hodnotám, které nedílně utvářejí veřejný prostor. Jsou odpovědny za pocit z místa. Ve městě, kde se cestovní ruch orientuje navíc směrem ke zdraví člověka, k jeho fyzické a psychické odolnosti a síle, musí všechny tyto vjemy ladit a čím by tento soulad šlo lépe podpořit, než prostorem, jenž má svého ducha. Takový prostor tvoří architektura města, místa, věci a nikdo doposud nevymyslel nic působivějšího, než je historie vyzařující určitou paměť a s ní spojenou úctu. Samozřejmě nehovořím o místech, která vznikají, nebo teprve objevují svůj smysl skrze nové dominanty. Tím místem ale nejsou Karlovy Vary. U nich je historie jednou z nedílných hodnot jejich světové výjimečnosti.

A přesto, světe div se, tyto své počiny a lidskou tvorbu nějak jakoby neumíme uchovávat, málo si jí snad vážíme a velmi často se uchýlíme skrze sílu moci a peněz k jejich mizení a mazání z mapy města. Často nenahraditelné drobnosti až po výjimečné budovy či dokonce celky až po ulice převálcuje memento doby a ideologie, pomník "současnosti", krmelec davů v podobě obchodních center, či jiné provozy specializující se na vyvádění peněz od lidí určitým směrem. Stačí na objekt nalepit cedulku "chátrá", "pozor nebezpečí úrazu", nebo jen prostě "nevíme co s ním". A tak jednoduše najdeme společné jmenovatele těchto postupů - je to neznalost, hloupost, nadutost, egocentrismus, mamon, hlad po čemkoli hmotném a sebeuspokojujícím, ale nikde není rozum, cit, srdce, duše, víra, pokora, morálka, um, znalost apod. A to proto, že ti co rozhodují, bohužel velmi často zvládají vlastnosti z první skupiny a vlastní velmi málo ze skupiny druhé. Pokud již nějakou pozitivní vlastnost mají, dovedou ji ohlušit při možnosti osobního prospěchu s přínosem vlastní rodině v podobě hmotného zaopatření na úkor veřejných prostředků.

- V roce 1984 byla provedena demolice lodi a věže kostela pany Marie Pomocné z roku 1933 ( monolit) od architekta Karla Ferdinanda Riedla a to z toho důvodu , že se údajně již nedala použít pro adaptaci nevyužívaného kostela na jiný účel.

- V roce 2010 byla provedena demolice architektonicky vysoce hodnotné budovy tzv. Plynových lázní od architekta Rudolfa Welse z roku 1927 a byla nahrazena banálním bytovým domem. Důvodem demolice byl údajně špatný technický stav monolitické konstrukce . Odborné veřejnosti se demolici nepodařilo zabránit , neboť nebyl zapsán jako kulturní památka . Vlastníkovi posloužil jako hlavní argument statický posudek. Ze své zkušenosti však vím, že řada tzv. aktivistických statiků napíše na peníze , cokoli je potřeba .

- V roce 2010 byla demolována ojedinělá funkcionalistická budova karlovarské mlékárny od architekta Karla Ernstbergera z roku 1932 a nahrazena parkovištěm a prodejnou Lidl.

- V roce 2014 byla zahájena demolice historického pivovaru Weber v Rybářích. Výsledkem je polorozbořený areál hyzdící panorama Rybář.

- V roce 2015 byla kvapně zbořena unikátní budova 15-ti kolejového karlovarského lokomotivního depa, která, ač přečkala dvojí spojenecké bombardování , zkáze přesto neunikla a to jen z důvodů , že by teoreticky mohla bránit soukromému developerovi v jeho vzdáleně budoucím podnikatelském záměru, který doposud nemá ani pokryt územním plánem

- V roce 2016 byl zbořen Baťův obchodní dům na Hlavní ulici v Mariánských Lázních . Jako rozhodující argument posloužil rovněž neomylný statický posudek

- V letech 2016-17 byla zbořena budova tzv.Horního nádraží v Karlových Varech včetně poslední zachované části původního litinového pavilonu nástupiště. Palácová budova nádraží byla silně poškozena při bombardování v roce 1945 a ani po 65 letech se bohužel nedočkala své obnovy . Nakonec ji vlastník nechal účelově zchátrat; namísto obnovy byla zbořena a nahrazena nedůstojnou novostavbou.

Nelze jen přihlížet jak stále dál od původní vřídelní kolonády, synagogy, přes Chebskou ulici, Blanenský pavilon, dům Bílý lev, obě nádraží, pivovar, a dále na sto budov během 20. století stále mizí historie a paměť z Karlových Var. Jak je možno zabránit zlovůli a přehledu totální absence vědomí, znalosti a nápadu při "tvorbě" a zásadním změnám tváře města? Primátor Kulhánek stále drží Integrovaný dopravní terminál ve Varšavské ulici. Západní ulice čeká na nový vítr, areál U Solivárny na další tvůrčí počin ze studia Hangár (určitě se bude i bourat), keramická škola by mohla být vyměněna jakýmsi novotvarem co do vzhledu a využití. Thermalský bazén bude, nebude, zmenší se, uvidí se. Císařské lázně již mají svou sbírku almužny a čekají, podaří-li se zlomit dosavadní úvahy o zabití budovy fantasmagorickou přestavbou, Alžbětiny lázně nejspíš sbírají dotace od města, aby se patřičně nadily před přechodem do soukromých rukou

A co přichází nového? Thermal, Socialistická vřídelní kolonáda, obchodní dům Perla, nákupní centra, krásné novotvary za Máří Magdalénou, na Divadelním náměstí, vedle soudu, na náměstí Dr. Milady Horákové, nová budova České spořitelny, Becherovka bez becherovky, prodeje lázeňských domů, průtah, další bourání a další obchodní domy....

Autor: Ing. Václav Benedikt, Ing. arch. Alexander Mikoláš