Seriál Alžbětiny lázně

Podrobnosti

Kategorie: Alžbětiny lázně

Zveřejněno: 23. leden 2020

Alžbětiny lázně včera, dnes a zítra?

Kapitola druhá - včera.

Alžbětiny lázně jsme nalezli po komunálních volbách 2018 v prazvláštním stavu. Minulé vedení města si samo sobě neodsouhlasilo koncesní smlouvu koncesního řízení, kterým se měla budova pronajmout koncesionáři, který by za velmi nevýhodných podmínek pro město obdržel objekt posledních městských lázní do pronájmu a vstoupil by realizací kompletní přestavby s hotelem, bazénovým centrem a možná jakousi podobou lázní. Koncesionář by v tomto režimu ovládl provoz objektu a tím by bez privatizace Alžbětiných lázní vlastně konal své podnikání v městském majetku a za městské peníze s minimálním vlastním přispěním.

Celkové resumé celé anabáze? Náklady koncesního řízení přes 15mil Kč, dlouhodobé omezení investic do provozu a objektu, tedy neustálé chátrání a devalvování městského majetku a potenciálu, stohy studií, právních porad k neužitku a obrovský propad hospodaření. No nedivme se. Jak udržíte plný personál, klienty, nájemníky, když jim stále předkládáte, že už už budou Alžbětinky zavírat. A nad tím vším neexistující strategie zachování a rozvoje lázeňství a možnost lázeňského města lázeňstvím žít. A spolupráce městských organizací? Nic. Tedy méně než nic. Jsou si vlastně všechny konkurenty a vnímají se navzájem jako cizí subjekty. Rodina, kde každý profituje na úkor druhého a každý sílí s nedostatkem slabších.

V současné době připravujeme možné logické a právní vývody z kontrolní zprávy koncesního řízení.

A proč to Alžbětiny lázně přežily? Může za to pár desítek lidí a hlavně vedení organizace Alžbětiných lázní. Jsou to jen ty věrné a pracovité duše. Někteří z nich jsou s Alžbětinými lázněmi spojeni desítky let, někteří celý život. Alespoň ten profesní. Věří, že jejich práce má smysl, i když jim osobně přináší pramalý prospěch. Věří, že město, ve kterém žijí a které je nazýváno lázeňským, musí lázně zachovat, protože bez nich by bylo bez vlastního srdce. Věří, že vše není jen kšeft a že zachování toho nejcennějšího přinese posléze daleko zajímavější ovoce, než myšlení koupím – prodám. Zde spíš dostanu – prodám. Prostě věří.

Já také věřím a se současným vedením města předvádíme, že to myslíme vážně a že poctivý hospodář své zlato neprodává, ale snaží se ho zušlechtit a rozmnožit. I když i dnes mne udivuje, kdo všechno dovede vypustit v souvislosti s Alžbětinými lázněmi z úst slovo "prodej".

Celkově stav objektu a jeho částí odpovídá postupným historickým nánosům bez koncepce. Opakuji jen díky koncepci stavitelů a údržbě stavu několika málo nadšenci „žijícími s objektem“ objekt funguje a provoz komplexní veřejné lázeňské a rehabilitační péče také. Vše ovšem ekonomicky ztrátově.

Objekt vznikl jako letní lázně. Přechod k celoročnímu provozu proběhl bez zásadních úprav. Mnohdy tak můžeme na objektu vidět jednoduchá zasklení, postupné přidávání druhého zasklení okenních otvorů, již zmíněný nehospodárný způsob vytápění, neizolované rozvody termominerální vřídelní vody s vysokými energetickými ztrátami, úniky veškerého vnitřního tepla ven neizolovanou střechou, obvodovým pláštěm a zejména jeho poruchami apod.

Navážeme kapitolou 3 – Alžbětiny lázně dnes.

Autor: Ing. Václav Benedikt

Obrazový doprovod: soukromý archiv