Lázeňské město není jako každé jiné

Podrobnosti

Kategorie: Císařské lázně

Zveřejněno: 2. únor 2019

Unikát lázeňství, jako by nebyl. Kdo rozhoduje a přitom je slepý?

Každý říká, že český čtenář je nenáročný, neudrží dlouho pozornost a že krátké sdělení osloví. Já si to nemyslím a proto si dovolít hluší zamyšlení v podobě osobního pohledu na Císařské lázně:

Návrh možné koncepce přístupu k Císařským lázním a způsobu jejich využití

K Císařským lázním v Karlových Varech je nutné přistupovat nejen jako k Národní kulturní památce, indikované jako možné památce kulturního dědictví pod záštitou UNESCO, ale zejména jako k jedinečnému objektu výjimečné kompozice lázeňské budovy s nejvýraznějším estetickým a uměleckým projevem v jednom z nejkrásnějších měst na světě. V době svého vzniku byl tento objekt vlajkovou lodí lázeňství a svou formou i výrazem lákal nespočet návštěvníků města a byl mu reklamou ve světě – koncept MUDr. Karla Bechera byl již v roce 1892 shledán „zcela účelným a důstojným světové pověsti Karlových Varů“. Návrhem stavby byli pověření architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer po úspěšné rychlé výstavbě kolonády a výstavbě divadla v impozantním stylu francouzského rokoka. Finální podoba Císařských lázní odkazuje na francouzské zámky 17. století, jako je Louvre v kompozici blízké operním budovám ve stylu Beaux-Arts. Přímou inspirací bylo kasino ve Vittelu od nejvýznamnějšího francouzského architekta Charlese Garniera.

V době „zlatého věku“ města byly Císařské lázně hlavním reprezentantem moderních lázní v závoji toho nejmalebnějšího, co tehdejší výtvarné umění nabízelo. Ateliér architektů Fellnera a Helmera vynikl při své tvorbě neopakovatelným výrazem staveb, které určovali místa, jichž se staly součástí, moderním přístupem ke způsobům výstavby a použitým technologiím, přesností a precizností práce a nejmodernějším vybavením provozů, jež byly náplní jejich staveb. I když vytvořili velké množství reprezentativních budov po celé Evropě, po Vídni je jich nejvíce u nás v Karlových Varech, Císařské lázně, jako prestižní lázeňská budova, jsou jediné.
I když v devadesátých letech došlo k demontáži většiny balneologického vybavení z budovy a to zmizelo do nenávratna, je budova paradoxně, ponechána ladem, zachována v původním konceptu rašelinových lázní i s objektem přípravy rašeliny a takto jsou jedinými na světě. A jako takové jsou pro Vary devastujícím 20. století (zbouráno bylo na 100 významných staveb) zásadními pro uchování historického rázu a výjimečného tvarosloví lázeňského centra.
Karlovy Vary jsou jedinečným lázeňským městem. Jako takové jsou orientovány zejména na cestovní ruch, kterému vychází vstříc lázeňstvím, malebnými přírodními podmínkami a výjimečným prostředím. Prostředí je komponováno jednotlivými zónami města, přes bloky budov k solitérům. Právě symbióza těchto třech vstupních předpokladů (lázeňství, příroda, architektura a urbanismus města) rozhoduje, budou-li Vary prosperovat jako navštěvovaná destinace, či nikoliv. Lázeňství se decentralizovalo z lázeňských budov vstříc pohodlí návštěvníků do všech hotelů a penzionů. Těžko lze tedy uvažovat o rekonstrukci s původním využitím objektu, i když by šlo o zcela výjimečný příklad a myslím, že by nebyl bez odezvy u návštěvníků města – historie přitahuje – kdo by se občas nezasnil, jak to asi tenkrát vypadalo? Než tedy přistoupíme k polemice nad možným využitím zcela odlišným od lázeňského, nasnadě je několik paralel s tím, že se jedná o lázeňskou budovu a jako taková se i stala Národní kulturní památkou.

Objekt je třeba chápat v širších souvislostech a to významem pro město jako takové a pro celý kraj. Jak dokazují nárůsty počtů návštěvníků ČR a zejména s poptávkou po lázeňství, musí být premisou k přístupu k tomuto objektu propagace veřejného lázeňství Karlovarského kraje. Nedílnou součástí prvotního náhledu na objekt musí být zásada zachování veřejného lázeňství města Karlovy Vary, které bohužel v posledních desetiletích mizí. Dle mého názoru by s maximálním zachováním původní kompozice objektu připadalo v úvahu muzeum lázeňství, vodoléčby a to s názornými ukázkami, jejichž součástí by i v jednom úseku byla prezentace původního provozu slatinných koupelí a koupel v císařské koupelně. Blokově by tato procedurální část mohla být i nabízena hotelům a penzionům bez uceleného balneo provozu. Tristní je, jak málo objektů v současné době využívá vřídelní vody a léčebných postupů, které se vytvářely po staletí. Jejich zajímavost pro návštěvníky a obyvatele kraje je přitom nejvzácnějším a nejlukrativnějším artiklem lázeňského města. Součástí tohoto může být prostor pro balneologický ústav Akademie věd. Jedno patro může být osazeno všemi typy saun, jaké existují, další patro v rámci expozice muzea lázeňství s prezentací vývoje a ukázkou typů lázeňských procedur – opět ve funkční expozici. Další patro může prezentovat největší dar naší přírody a to léčivé prameny s prezentací jedinečné geotermální geneze těchto procesů, rozborem jejich působení – klidně napříč českými lázněmi. K tomu dotvoříme dojem nádvořím se zahradou, nebo s laternou magikou. Nádvoří může být prostorem vymalovaným historickými alegoriemi z Karlových Var s drobnou hudební produkcí, pro posezení i při kávě. Prostor s občerstvením a pro posezení bude jeho součástí a může jako ostrov vyrůst ze středu tohoto dvora. Objekt bude zachován v původním tvarosloví a minimálně upravených dispozicích, a bude se jednat zejména o rekonstrukci a ne o rozsáhlou a nákladnou přestavbu. Dále k vernisážím, svatbám, konferencím budou využity reprezentativní sály a stávající zrekonstruované prostory.  Nejdůležitější je ale zachování lázeňského veřejného provozu. Jsem i zastáncem myšlenky, že i obnova původního provozu není nezajímavá. Stačí se poučit z nedalekých lázeňských provozů.

V Evropě neexistuje objekt, který by kombinoval ukázky různých typů procedur, sbírky dobových zařízení a vybavení v kulise, jakou přináší tento objekt. A v první řadě musíme nacházet využití pro veřejnost a ne pro úzké skupiny, či jednotlivce. Taková náplň se má stát hlavním představitelem kultury a veřejného ruchu města. Sauny a jednotlivé koupelny bude možné jednorázově pronajímat, tím otevřeme budovu nejen návštěvníkům, ale hlavně obyvatelů, města, kraje, České republiky. V takové prezentaci je důležité posléze propagací udělat z „nových císařských lázní“ opět vlajkovou loď karlovarského lázeňství. Výstavní prostory a expozice by byly interaktivní, čili návštěvník by se sám podílel na jednotlivých expozicích dle svého zájmu a to třeba s přesahem na děti se zábavnými prezentacemi základních fyzikálních dějů, jak je tomu u světových expozic nových či právě rekonstruovaných muzeí. Jedná se o rozsáhlou budovu, nikoli však již dispozičně, protože velkou centrální část objektu zaujímá vnitřní dvorana, která původně sloužila pouze technickému zázemí. Jako takový tento prostor nemá v současném stavu jiné akustické, umělecké, či jinými smysly vnímatelné hodnoty, nicméně je k němu třeba přistupovat jako k prostoru, který svým využitím podtrhne celou koncepci funkce objektu. Nesmí sedle mého názoru k němu přistupovat tak, aby byl hlavním centrem využití, kterému se „zbytek“ budovy přizpůsobí. Jeho význam byl vždy doplňkovým a tak by tomu mělo být i nadále. Jinak budeme objekt znásilňovat k jinému uspořádání, a z toho bude vždy vycházet velmi nákladná a technicky složitá realizace.

     
V přístupu k budoucímu možnému využití objektu je třeba přistoupit i k reakci k dosavadním návrhům a podnětům. Jeden z nich je zásadní. Tím je současný projekt na rekonstrukci a přestavbu dle PD ateliéru Intar a.s. z Brna. K němu je vydáno pravomocné souhlasné závazné stanovisko Památkové péče s velkou řadou závazných podmínek, které je třeba v přístupu k objektu plnit a dokonce stavební povolení. Tento projekt v původní a platné verzi kompletně mění využití objektu, jeho dispoziční uspořádání, ale i možnost přístupu. Vnáší do objektu výstavní plochy menšího rozsahu. Jedná se o plochy muzea lázeňství, muzea Mezinárodního filmového festivalu s obecnou tématikou muzea filmového průmyslu a galerii vín s doprovodem bister a kaváren, sociálních zařízení, skladů expozic a s prostory zázemí případných účinkujících v případě úpravy dvorany na koncertní, či kongresový sál. Zásadními změnami jsou vestavby apartmánů do plánu 2.NP a 3.NP a prohloubení technického suterénu pod budovou pro účely doprovodných zařízení.
V celkovém záměru nejde o rekonstrukci objektu s případnými změnami, ale o kompletní přestavbu objektu, kde z důvodů funkčních a paradoxně k těmto prostorům nekoncepčních zůstává zachován Zanderův sál, foyer budovy, císařská koupelna a pomalu končíme. Z mého pohledu se jedná o nekoncepční vizi. Novým dispozičním uspořádáním vznikají sítě chodeb v prostorech nejširších a světelně nejlépe orientovaných. Funkce se mezi sebe drolí a logisticky nebude jednoduché zabezpečit jejich funkčnost v návaznosti na nutný personál, jeho zázemí, přístup návštěvníků bez kolizí na doprovodné funkce, zásobování a skladování s dodržením všech hygienických, typologických a požárně bezpečnostních limitů s dalším provozem, jímž jsou případní účinkující a při diferenci až k soukromé složce ve formě bydlení. Do objektu je vneseno několik nesourodých forem, které jsou v kolizi časově i během dne. Vyžadují jiný komfort a jiné vazby v objektu, respektive nedoporučuji jejich kombinaci v jednom objektu této velikosti. Výsledně je větší požadavek na kapacity a funkční vazby technické infrastruktury v objektu a kumulují se zařízení a vybavení. Nesourodost v návrhu využití je patrná i v doplňkových drobných funkcích jako je malý svatební sál v plánu 3.NP a zrcadlově Balneo centrum – vědecká knihovna – oba prostory bez další návaznosti k objektu. Připravuje se tak situace, kdy část objektu vzhledem k navrženému charakteru využití bude prázdný a to i dlouhodobě. Zde je zásadní problém s udržitelností projektu. Tento projekt v tuto chvíli čeká na dopracování změnové dokumentace, pokud již nebyla provedena, a to tak, aby bylo možné realizaci revitalizace etapizovat do dvou etap s možností nalezení nového využití objektu a to hlavně v části zadní, tedy celé „podkovy“, a moci tedy urychleně přistoupit k realizaci bez zbytečných průtahů, bez rizika ztráty již nalezených finančních prostředků a s co nejmenší škodou na hodnotě objektu nesmyslnými přestavbami. Tento projekt doznal zásadní změny z požadavku zadavatele – Karlovarského kraje, a jeho aktualizovaná podoba čeká na své schválení na stavebním úřadě v Karlových Varech. Zvýšené tempo vyžadují alokované finanční prostředky a nutnost zahájení jejich čerpání.

Další zájmy o případné využití objektu přinášejí instituce, sdružení či jednotlivci v souvislosti s jejich konkrétní činností a absencí reprezentativní budovy k zaplnění touto činností. Je například pravda, že KSO dlouhodobě chybí koncertní sál pro prezentaci velkých hudebních děl se zázemím orchestru, potřebnými archivy, sklady apod. Je pravda, že například Lidové školy umění v Karlových Varech přivítají centrální budovu. Tak i jiná muzea a expozice, školy, vědecké a státní instituce, ale jejich návrh koncepce využití Císařských lázní vždy apriori vycházejí z jejich nedostatku a ne z přínosu objektu a tedy městu a kraji. Dále kumulace několika forem odlišného využití vytváří opět logistický problém. Objekt je v jeho podstatě ucelen tak, jak bylo plánováno slavnými architekty a na nás teď je uceleně jeho možností využít. Vytvořme lákadlo pro návštěvníky města. Již dlouho rozhodovali o tváři města lidé, kteří koncepci postrádali. V případě potřeby rychlé realizace rekonstrukce objektu se stávajícím projektem navrhuji etapizaci celé akce s tím, že by se započalo s realizacemi prací, které neuškodí budoucí nové koncepci využití objektu. Paralelně bych zařizoval dokumentaci změny stavby před jejím dokončením a toto také v několika etapách tak, aby výslednou PD skutečným provedením stavby byl objekt zrekonstruován a funkčně změněn do podoby odlišné od stávající PD – bude-li to ale vůbec možné při jasné specifikaci projektu pro získání dotace. V souvislosti s tím je třeba definovat financování jednotlivých etap a předpokládám, že dotování právě etap bude flexibilnější a lépe diferencovatelné, než dotování celku. Zde je samozřejmě rozhodující, jak jsou dané dotační tituly nastaveny, tedy na jaký přípustný způsob využití, co naopak nedovolují, je-li možné komerční využití a do jaké míry, může-li být osazen i doprovodný program v podobě občerstvení, prodeje apod. a také samozřejmě jaké jsou požadavky na udržitelnost takového programu. Takové podmínky jsou samozřejmě zavazující a velmi často omezují některé možnosti na využití objektu. Nemělo by se ale apriori přistupovat k problému tak, že nalezneme možné financování a na jeho meze narazíme obsah budovy. Tak lze dojít k drahému „zmetku“, kterým si přineseme jen další problémy a obtíže s provozováním a další životaschopností objektu. Nehledě na riziko dalších ztrát v případě jakéhokoli porušení daných mezí při změnách v „garanční době“ udržitelnosti dotované náplně.

Důležité je také pochopit, že přidaná hodnota městu, kraji, jeho obyvatelům a cestovnímu ruchu oživením této formy nemusí nutně přinést apriori „ziskový“ objekt, ale ve svém důsledku přinese silný nárůst kapitálu do regionu, zvýšení jeho prestiže a tedy přidanou hodnotou nemusí být zisk z domu samotného, ale z jeho významu. Musíme se vymanit z dosavadního hlubokého nepochopení významu prostředí, podmínek, historie a zásadních hodnot, které vyúsťují v lázeňský charakter města. To ho činí výjimečným. Ne multifunkční objekty, hotely, orchestry, nebo politická garnitura. Aby se z Císařských lázní stala znovu vlajková loď města a kraje, musí náplň objektu ladit s jeho určením a doprovázet a podporovat další činnosti spojené s cestovním ruchem, jako je navýšení počtu návštěvníků, větší požadavky na ubytovací kapacity, využívání služeb, větší obchodní obrat v regionu, oživení kultury s přesahem na možné propojení se školstvím, jehož rozvoj zejména na úrovni vysokého školství je zásadní pro zamezení odlivu obyvatel z regionu. Pokud se zde bude moci někdo kvalitně vzdělat a v daném oboru posléze rozvíjet svoji kariéru, budovat zázemí pro rodinu, bude zde moci plánovat svoji budoucnost a nebude donucen nedostatkem, hledat tyto zásadní životní funkce jinde, nebude se kraj vylidňovat. Zde je možné i trochu odbočit zase zpět k potenciálu, který předurčil výjimečnost našeho lázeňského kraje, a z něho vycházejí možné vědní disciplíny, jejichž rozvoj pro region jsou zásadní, jako je medicína, balneologie, fyzioterapie, geologie, chemie, ale i výtvarná a múzická umění, přírodní vědy apod.
Dopravní a technická infrastruktura – základní doplňky pro možnost fungování.

Z důvodů technické a finanční udržitelnosti revitalizovaného objektu je zcela zásadní, jak bude objekt jako veřejná budova dostupný a s jakými vstupy a výstupy z objektu se bude pracovat. Z toho vyplývá energetická náročnost, využití dostupných médií, hospodárnost provozu a hlavně zabezpečení neomezené fluktuace návštěvníků nehledě na jejich zdraví, věk a národnost. Tyto základní funkce je třeba definovat v symbióze s vedením města a s doplněním některých funkcí, které v okolí fungují nedostatečně, nebo vůbec. Tím je třeba řešení dopravy v klidu. Ve strategickém plánu rozvije města Karlovy Vary je již nejméně 10 let požadavek na investici do parkovacích domů, z důvodů, které zde netřeba rozebírat, nedošlo k realizaci ani jednoho. Moderním trendem je vytěsňování individuální dopravy z center měst, ovšem obzvláště u lázeňských a zdravotnických zařízení je třeba s touto možností počítat. V blízké návaznosti na centrum města je vhodné umisťovat parkovací domy s možností následného využití maloobjemové, či hromadné veřejné dopravy. Městu Karlovy Vary chybí koncepce dopravy pro 21. století. Ta současná odpovídá konci 20. století a bez generelu dopravy, územního plánu řešícího město jako živý organismus se vždy přistupuje jen k dílčím zásadním problémům bez komplexního dosahu. Proto považuji za nesmírně důležité řešit návaznost s celým centrem města. Apeloval bych na nutnost výstavby parkovacího domu vedle Galerie umění, měl tam již stát, a na nábřeží Jana Palacha. Nasnadě je vyčlenit dopravu z lázeňského centra úplně, kromě omezeného pohybu zásobování a taxislužby. Zde je třeba vytvořit v rámci Dopravního podniku města kyvadlovou dopravu od Městské tržnice, přes nábřeží Jana Palacha, lázeňským centrem přes Divadelní náměstí, Císařské lázně k Letnímu kinu a zpět. Vždy ve spojení s parkovacími domy. Tato dopravy by měla splňovat nejpřísnější ekologická kritéria. Zpětné vazby k objektu Císařských lázní je třeba nastavovat i směrem k dalším sanatoriím, hotelům a domům s ubytováním a veřejným provozem. Je třeba vyslyšet potřeby hotelů a lázeňských domů v okolí, aby objekt svojí náplní doplňoval, resp. naplňoval pobyt lázeňských hostů ve městě. Dále je třeba reflektovat stále vyšší a vyšší poptávku po lázeňství od občanů města, kraje a celé České republiky. Vytrácející se veřejné lázeňské budovy chybí zvyšující se poptávce po prevenci a rehabilitaci.     Dosavadní trend vedení města Karlovy Vary, který k veřejnému lázeňství přistupoval jako k věci neznámé, nerentabilní a stále více omezované, jde naprosto proti podstatě města a proti možné zdravé budoucnosti města. K postupnému vylidňování města a kraje, mimo chybějících forem školství a následného uplatnění, přispívá i postupné vylidňování lázeňského centra pocit vytěsnění u obyvatel města. Tomu nasvědčuje posun centra z divadelního náměstí postupně k městské tržnici a dále. „Konec“ lázeňského centra od Grandhotelu Pupp, Císařských lázní ke Galerii umění úplně vypadl ze zájmu lidí žijících v okolí. Celá situace zašla tak daleko, že od většiny občanů žijících mimo lázeňské centrum slyšíte, že do centra nechodí, že není pro ně. Pro obyvatele Varů má být nábřeží řeky Ohře, to tepelské je pro cizince. Do 50., možná částečně až do 70. let 20. století tomu tak nebylo. Paradoxně až do roku 1989 hodně místních obyvatel sžívalo s centrem a minimálně několik dnů v týdnu se zde vyskytovali. Vylidňování přišlo s mizením formy veřejného lázeňství a veřejných kulturních domů. Tomu velmi často vycházel vstříc trend záběru na profilově omezený přísun „vyššího“ kapitálu, který indikovali úzké skupiny cizinců. Pochopitelně s kapitalismem přišla touha po kapitálu, ale do důsledků při přidaných a přírodních hodnotách není vždy možné sledovat jen finanční přínos a jemu formy ohýbat, měnit, či rušit. Naopak. Je třeba z daných podmínek a hodnot vytvořit artikl bez konkurence. A tak je tomu možné u Císařských lázní.
V případě, že možná spolupráce s vedením města nebude dostatečně pružná, respektive možnosti investic města budou méně flexibilní, navrhuji kraji směnit s městem určité pozemky a to tak, aby bylo možné zabezpečit parkování pro objekt Císařských lázní v maximální možné míře.

Původní rašelinový pavilon bych doopravdy nepovažoval za vhodný k přestavbě na garážový dům, jak tomu bylo v některých předchozích návrzích. Výsledný efekt za vysoké finanční prostředky by byl marginální. Tento objekt celou dobu od svého vzniku sloužil jako technické zázemí náplni hlavní budovy a tak by tomu mělo být i nadále, nehledě na podobu technické náplně, kterou by splňoval. Je naprosto neodpustitelné, že díky politickým čachrům došlo k jeho oddělení od Císařských lázní, respektive k sejmutí jeho ochrany. Jedinou výhodou nové památkové rezervace je, že tento objekt není možné jen tak odstranit, jak by si někteří politikové přáli.
Vážený čtenáři, nenech zavřené oči. Občané města, vím, že jste byli dlouhá desetiletí cíleně vytlačováni z historického centra vašeho města, protože to bylo vždy rejdištěm ideologií a ždímání peněz, ale to nic nemění na tom, že toto město představuje naprostý unikát, my v něm žijeme a chceme povznést jeho velikost minimálně na úroveň, na které již bylo. Vraťme se k podstatě. Lázeňství v lázeňském městě. Ne haly, multifunkční paskvily, ne organizace s doprovodným programem na hlavním místě, ne investice pro investice. Pokud nezachráníme srdce, zbytek organismu stejně umře.

Autor: Ing. Václav Benedikt

Obrazový doprovod: soukromý archiv