Vznik současné "nové" vřídelní kolonády

Podrobnosti

Kategorie: Vřídelní kolonáda

Zveřejněno: 16. únor 2017

Kde se vzala nechtěná dominanta?

Nová Vřídelní kolonáda byla postavena na místě staré litinové kolonády F. Fellnera a H. Helmera, která byla v roce 1939 rozebrána a nahrazena dřevěnou provizorní stavbou, upravenou ještě v roce 1947 podle návrhu architekta Ladislava Kozáka. Ten nad výtrysk Vřídla vyzdvihl vzdušnou skružovou konstrukci, jejíž dřevěné ramenáty měly evokovat osmibokou kupoli. Soutěž na novou kolonádu byla vypsána v roce 1960, z níž vyšel vítězně návrh Ing. arch., dr. Jaroslava Otruby z Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy (Státní ústav dopravního projektování v Praze). Generálním projektantem byl Architektonický ateliér Beta Praha (Ing. arch. Šrámek, Ing. Zadák, Ing. Janatka). Stavební práce realizoval v letech 1961-1975 Stavební podnik města Karlovy Vary. Stavba se časově protáhla a nová kolonáda byla předána do užívání a slavnostně otevřena až 11. května 1975 s pořizovací cenou 54,952 miliónu korun. Vřídelní kolonáda, situovaná v centru zřídelní struktury, je členěna do objemů tří základních  hal (hala pitných kůr, hala Vřídla a příčná centrální hala). Jedná se o skeletovou stavbu, která je ve velké míře prosklená, vertikální konstrukce tvoří ocelové sloupy a kamennými deskami obložené stěny. Plné obvodové zdi jsou obložené šedým granitem. Jednotlivé haly jsou ukončeny masivními atikami teras se střešní japonskou zahradou. Dominantou stavby je nad vývěrem Vřídla se zvedající prolamovaný skleněný polygon, jakožto symbol tepajícího srdce lázeňského města. V prostoru kolonády je umístěno celkem 5 pitných stojanů s vřídelní vodou o teplotách 72, 57 a 41 °C. Sloupec vřídelní vody je díky tlaku schopen vytrysknout až do výšky 12 metrů. Gejzír vydá za minutu průměrně 2.000 litrů minerální vody. Kolonáda je celá podsklepená, na Nový suterén Vřídla navazuje nad nezastavěnou plochou prostor tzv. Starého suterénu. Technický suterén, místo pro čerpání, rozvod a tepelnou regulaci vřídelní vody, který zajišťuje zásobování lázeňských provozů ve městě vřídelní vodou. Z hlediska balneotechnického tak Vřídelní kolonáda představuje uzlový bod rozvodů vřídelní vody a provozní středisko Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád. Výstavba objektu se neobešla bez potíží (tlakové injektáže dna řečiště ovlivnily režim Vřídelních pramenů), ovšem konečným důsledkem vzniklých problémů je dnešní z mnoha hledisek velmi úspěšný systém jímání termální vody hlubšími vrty, eliminující řadu potenciálních antropogenních i přirozených hrozeb pro zřídelní strukturu.

Nová Vřídelní kolonáda však nikdy s městem organicky nesrostla a je zde stále vnímána jako cizí nesourodý prvek. Svou konstrukcí z betonu, železa a skla programově vychází z kontradikce hladkých lapidárních linií svých hmot s historizující architekturou okolí. Přemostěním řeky Teplé vpadá neorganicky až do středu Karlových Varů, na Tržiště. Směrem ke vstupnímu průčelí kostela sv. Maří Magdalény musela být provedena plná stěna, aby se záměrně potlačilo působení chrámu na pozadí mohutného Vřídla. Staletá sakrální ochrana pramene byla násilně nahrazena profánní ochranou navíc ideologicky personifikovanou postavou prvního kosmonauta světa. Hned po dokončení stavby byla před jižním vstupem ve směru od bulvárů lázeňského města, Staré a Nové Louky, umístěna bronzová socha Jurije A. Gagarina, dílo karlovarských sochařů Gizely a Antonína Kuchařových, a kolonáda dostala oficiální název Kolonáda Jurije Gagarina. I po více jak třiceti letech se většina obyvatel města s Vřídelní kolonádou nesžila a nepřijala ji, a dosud ji vnímá pro necitlivost k okolnímu prostředí jako arogantní a nepatřičný šrám na duši Genia loci Karlových Varů.

Autor: Lubomír Zeman